Starosti všedního dne
 
Starosti všedního dne
setkání náhodné
a z děr vylézají brouci
slunce strašně pálí
slyším svoje srdce tlouci
celý svět se novým jasem halí
lidi mají se moc rádi
nevadí jim různé rozdíly
dohromady staří aji mladí
zastaví se byť jen na chvíli
kolem se podívají
všichni si ruce dají
- vždyť jsme tu spolu jenom jednou
tak kam se všichni pořád cpem -
co na tom že tvář on má temnou
a šikmé oči taky nejsou zlé
vždyť jsme všichni jenom lidi
na všchny se slunce usmívá
vždyť jsme všichni přece jenom lidi
každý narodí se – umírá
to si říkám každé ráno
a s úsměvem začne novej den
potom uvidím však lidi
a jsem o své štěstí okraden
lidi které žena touha
po majetku a bohatství
a zavidím strašně dětem
za nimi bych chtěl zpět do dětství
zmizet z bludného kruhu
a nikdy se zpátky nevrátit
vnímat  tvary tóny něhu
a to všechno vyjádřit
Brno 1977