Až půjdeš domů
Až půjdeš domů zbude tu klid
po stole popel a prázdnej byt
sklenice zbyla nedopitá
převratila se realita
a vítr venku honí mraky
chtěl bych tam s nima lítat taky
lítat jak blázen bez starostí
zpívat si štěstím a radostí
Vždyť už to takhle nejde dál
život se šourá opodál
kam se jen podíváš
bolest a smutek máš
láska se z lidí vytrácí
Nacpaná tramvaj slunko peče
tramvaj se pomalu líně vleče
mávají komíny od továren
šedá je noc šedej je den
Kůrka od chleba v popelnici
děcka se toulaji po ulici
a šňůry aut motory řvou
šedivej dým vyfukujou
Na rudé plachtě nápis LID
zkouším se nad tím zamyslit
co to jen ten lid být má
nejsi to ty nejsem to já
Nemá duši nemůže být
jen klamná iluze – ten LID
nic ho netrápí nic nebolí
jenom tam straší na tabuli
Je jenom člověk lid ten není
člověci lidem utrápení
vedle stojíme bez naděje
tak proměnit se v čaroděje
Vždyť už to takhle nejde dál
život se šourá opodál
kam se jen podíváš
bolest a smutek máš
láska se z lidí vytrácí
Brno 1977
