Wishbone Ash

Tak jsme tedy byli na Wishbonech. Opet v Z7, tusim 13.1. to bylo. Kidovci se dostavili v poctu dvou, tedy Vladka a Kid. My s Janou jsme byli rovnez sami. Sesli jsme se primo na miste, nebot Basilej je na nemeckejch a francouzskejch hranicich, takze by si zajizdeli, kdyby prijeli napred k nam. Ona hala Z7 neni primo v Basileji, ale pobliz.

    Predkapela tri borci - klasika. Kytara, basa bici. Docela slusne to hoblovali, dost do blues, takovy tvrdsi blues. Rokec ani Boogie to nebylo, inspirovani mozna z casti starejma Fleetwoot Mac, rekl bych dost dobry, aspon live to urcite stylo za to. Po mensi pauze nastoupili pak mistri. Zacatek byl trosku rozpacitej, ale pak, pri starejch flacich se rozjeli, kontakt s publikem se ztesnil a zacala varba. V druhe pulce koncertu jsem zacal prichazet na chut i novejm vecem, dost posunuty do Boogie, trosku jako Sawoy Brown nebo Foghat z 70. let. Bylo to dost hutny a velepekny. O starejch valech netreba psat, ty splnily beze zbytku ocekavani. Kytarovy dialogy az bitvy staly za to. Proste Wishboni jsou tu jeste stale a to nejen jmenem.

    Ve stredu Uriah Heep, pak napisu zase par slov. j.