Procol Harum, 5. 12. 2003, Zürich

Ze ma Gary Brooker bily vlasy, to jsme vedeli uz z internetu, ze je tam i Fisher, to lakalo uz davno predem. Slyset Brookeruv klavir, jeho typicky zpev s kultivovanym prednesem a v pozadi se jako duha vznasi Fisherovy varhany, to jsou Procol Harum, kdyz se tohle sejde na podiu, tak jsou to proste Procoli!!! A k tomu jeste zvuk kytary, kterou ted hraje Geoff Whitehorn, je dost podobnej zvuku Trowerovy kyraty a ze Keith Ried jeste furt pise naprosto vsechny texty, je jenom tlusta cara pod tim titulem - Procol Harum.

Koncert se konal v Zürichu ve Volkshausu, kde se mimo jine hraji i divadla a balety. Akustika dobra, sal dole vyklizenej pro stojici navstevniky, ale nahore balkony na sezeni. A protoze Procol Harum je mnohem vic poslechovka nez tanyny, zaujali jsme s Janou velmi dobre misto uprostred balkonu. Bylo hned po otevreni dveri, tedy hodinu predem, ale to nam stalo zase za to. Obsadili jsme ty skvely mista a ja jsem se vydal na obchuzku. Tricka nebyly, skoda, ale ja jsem si rozepl bundu az dolu, aby byl napis Yardbirds na mojem tricku jasne viditelny. A protoze jsme vekove spadali do spis mladsi casti publuka, vzbuzoval tento napis patricnou uctu, nebo mne to tak aspon pripadalo. Koupil jsem si cd z roku 2003, abychom dnes mohli doma u ranniho kafe navazat na tento skvelej koncert a jet dal. Jane jsem koupil sendvic a Pepsi a sel jsem na misto. Sal se zaplnil pomerne rychle a preplnil, dole naprosto plnej plac a nahore i v ulickach obsazeno. Necekal jsem, ze skupina o ktere jsem poslednich 25 let nic neslysel, ten (o poznani vetsi sal nez ve Fricku u Yardbirds) natriskne, prestoze cena vstupenky byla skoro dvojnasobna jak u Yardbirds.Jak uz jsem se zminil, obecenstvo bylo z velke casti slozeno z padesatniku, takze by tam nekolik mych STARSICH kamaradu dobre zapadlo. My mladsi jsme byli v mensine a dorostenci – zjevne nalakane deti tech padesatniku dotvarely ten dav. Vedle Jany sedel napr. pan, kterej mel urcite pres 70. Ten si nacpal pridelene ucpavky usi do usi uz pri reprodukovane hudbe pred koncertem. Stejne. Procoli a ucpavky usi? Nespletli si to tady s Metallicou? Asi predpis.Aparatura byla uz postavena, nic velikyho, vpredu vlevo klavir a vpravo varhany, no klasika. Vzadu jen jedny bici, tak to dnes bude asi bez predkapely...

Premyslel jsem, jestli to budou jen stary flaky, nebo i naky novy... Samozrejme jsme se nejvic tesili na flaky z prvnich peti alb, i kdyz napr. Grand Hotel live by stal urcite taky za poslech.

Presne v 8 se setmelo, prislo par postavicek a spustilo Simple Sister. Naprosto fantasticke live provedeni a mne bylo jasny, ze to bude ONO!

A bylo. Ja mam v hlave zafixovanejch tech prvnich 6 LP jako “starejch”, dalsi 3 jako “ty novy” a dal jsem je uz nesledoval. I kdyz ty “stary” byly tak z let 67  - 74 a ty “novy” tak 75 – 77.

Po nekolika velmi zdarilych “starych” probehlo nekolik bezvadve provedenych “novych”, coz vyvrcholilo prave Grand Hotelem. To melo v live provedeni desnej naboj, byla to zase misa masa! A novy valy v naprosto procolovskym stylu, slape to dal, zije to dal, zadna tezba z melancholie, je to stale skvela kapela a belovlasy Brooker neztratil ze svyho hlasovyho fondu taky nic. Jedinym “divnym” mistem tam byla nejaka nemastna pisnicka o vanocich, to jsem Jane spitl: “Tak tohle by klidne mohl zpivat Udo Jürgens”, ale hned se to vratilo do tech spravnejch koleji a Salty Dog s krikem racku na kytaru vyslo vyborne. Bubny a basa odjely svy naprosto bezchybne, takze dominance obou klavesovych nastroju obcas prorizla skvelou kytarou, tahla celej ten skvelej koncert. Mimochodem ta kytara taky stala za to, nakonec Whitehorn taky neni jmeno tak uplne neznamy. Ke konci jeste asi petiminutovy solo na bici, jak za starejch casu, ostatni se prochazeli po jevisti a delali ruzny blbinky a grimasy a Mark Brzezicky nenechal nikoho na pochybach, ze i on je trida!

A pak to skoncilo. A kde je A White Shadow of Pale?? Cetl jsem tuto otazku v ocich mnoha pritomnych. Je to jako by Uriasi nezahrali Easy Living nebo Parpli Smoke on The Water. Napadlo me, ze bud to bude pridavek – Happy End anebo si rikal Brooker – a schvalne ne, Procol Harum prece nejsou jen A White Shadow of Pale.

Dali si hosi nacas, to mohlo byt klidne na cigo, ale desnej ryk a dupot z haly obsazene stariky prinesl svy. Kapela se znovu rozmistila na podiu a ted to prislo. A White Shadow of Pale! V koncertni verzi, zpivane Brookerem a varhanovany Fisherem. To byl original az na morkovou kost, to uz nemohlo byt dokonalejsi. Naprosto super a potom jeste asi 5 valu a my jsme je nepousteli a nepousteli, prestoze se jednalo o starsi lidi....

Bylo to skvely, lepsi, nez jsem cekal, naprosto procolovsky a pritom zadny zdimani minulosti, ale skvely, Procol Harum v pritomnym case.

Preju Vam krasnou nedeli a zase nekdy.                                  Laffa