Brian Auger, Z7, 12. 3. 2004 a Che a Ray tyden nato v Jone

 

Minulej tyden v patek jsme byli s Janou, jak uz jsem se zminoval na lyzarskem povidani z Elmu, na koncertu Briana Augera a tudle sobotu opet na Che a Ray. Ale byl to zase takovej desnej sprint, protoze v nedelu jsem mel akvarijni burzu v Lyssu, coz je dost daleko a tak se musi stavat hrozne brzo, aby se to stihlo vsechno nachystat a nabalit, ale ono to fakt jinac nejde, toho Che a Ray jsme si nemohli nechat ujit.

 

Koncert Briana Augera se konal v nasi oblibene Z7 v Pratteln. Bylo to naprosto vynikajici. Necekal jsem zase veliky davy, protoze Brian Auger starsi jazzman, jeho hudba se vlni uz pres 40 let na hranici mezi jazzem a rockem, ale naprosto osobitym, nekompromisne nekomercnim zpusobem, je to doposud nejlepsi varhanik, kteryho jsem kdy videl. Diky jeho nekompromisnosti byl ten sal v Z7 poloprazdnej, ale ti co prisli, vedeli o co jde a na co jdou a atmosfera byla uzasna.

Jeho ansabl tvorila z 75% jeho rodina. To me zprvu trosku zarazilo, rikal jsem si no....... neni pravdepodobny aby byla cela rodina genialni, to bude asi postaveny jen na Brianovi a ti ostatni budou docmrndavat nekde v pozadi. To jsem se ale k mymu uzasu a prijemnymu prekvapeni silene sekl. Bici obstaraval vynikajicim zpusobem jeho syn a zpev dcera. Basak byl mladej cizi kluk – vybornej. Ta dcera mela jedinej handycap, ze pusobila na miste, ktere kdysi zastavala Julie Driscoll, to mluvi samo za sebe, to je skoro nezvladnutelna uloha, teda to je muj nazor. Prestoze mel Brian ve svem repertoaru i pisnicky z dob, kdy hraval s Julii, zvladla to fakt dobre. Pocucavali jsme s Janou Merlot a kola casu se pretocila, vynikajici muzika byla zase IN, vytekly sracky do zatacky a svet se probudil z letargie. My jsme nemluvili jen poslouchali a koukali v uplne prvni rade, Brian hral jak o zivot, prestoze nas tam bylo asi 80, kapal z neho pot po vsech klavesnicich, to byly Alpy a oceany, lesy a potucky, to byly i Himalaje, ktery jsem nikdy nevidel. A jeho syn vysolil takovy solo na bici, jaky jsem uz teda strasne dlouho nevidel a ten basak nam naserviroval takovej basovej lunch, ze se nam skoro zatocila hlava. Proste nadhera a Brian priadaval, prestoze nas tam bylo tak malo a mne pak druhej den v Elmu na lyzich svistely Brianovy varhany s alpskym vetrem v usich a bylo mi jasny, ze ac je zivot strasne slozitej a nekdy tezkej, jsou chvile, kdy je nadhernej. A pro ty chvile to stoji vsechno za to.

Ted musim do prace, Che a Reye dopisu pozdejac. ( je to dobry, to pozdejac sprav, to je radobylezer..., taky ty odusevnely reci jako tecou sracky a zivot je strasne slozitej a tezkej bych pozmenila..., to dycha depkou J, jinak ok, pusu tvoje domaci moudrost, teda mudrcJ.

Tak uz jsu zase tady, uz je pozitri a Jana mi tam vepsala par typku a rad, ale ja to tak necham a budeme jak ti muzikanti LIVE.

Che a Ray koncertovali v sobotu 20. 3. ve meste Jona, to je od nas asi 15 km, vedle Rapperswilu na opacnem konci Zürichsee, nez Zürich. Bylo to totalne jiny nez Z7, pekne cislovany rady a sedadla.

Kdyz uz nekam na neco jdem, tak se snazime zakoupit ty nejlepsi mista, aby to teda stalo za to a proto jsme sedeli tak v 1. tretine uprostred. Pred zacatkem jeste pulhodinka se sklenickou vinka (Jana sendvic) a 5 min pred osmou jsme obsadili nase reservovany mista. Na podiu sikmo zadama k sobe dve piana, v pozadi opravdicka basa, teda kontrabas a normalni kytarova basa petistruna, mohutna bici souprava a bila kytara – placka. A to bylo velice vhodny, ze jsme prisli vcas, nebot oproti zvykum ze vetsiny rockovejch koncertu vstoupil Ray presne v osm na jeviste, zapalil si na levym pianu svicku, usedl a nasolil nam takovej mazec, ze jsem si skoro nedovedl predstavit, jaky to bude az budou hrat oba. Po tomto uvodu se beze slova vzdalil a priloudal se Che, zapalil svicku vpravo a rozjel to a ja si rikal, to neni snad mozny. Po chvili se Ray opet vynoril a pridal se. To proste bylo uplne raketovy Boogie, co tam vysolili. Pak zaclo Show. On Ray je nejen vynikajici muzikant, ale i dobrej klaun a to vse ve svycarskym dialektu. O Svycarech se rika, ze jsou studeni cumaci a ja nevim co vsechno, ale to asi rikaji lidi, kterejm se nikdy nepovedlo dostat se dovnitr. My jsme se rehtali, vsichni lidi kolem nadskakovali, Ray delal srandu a mezitim perfektni Boogie, fakt vyborny. A pak se vynorili opet bratri – dvojcata Keiserovi (Peter basa a Walter bici). Oni jsou to vyborni studiovi muzikanti, co si radi zahrajou s Che a Rayem. Minule tam byli taky. Posleze se jeste zjevil kytarista Peter Müller a uz to bylo komplet. Narez jak svina, nadherny Blues a Boogie, sola jak hrom, pak Che jeste na foukacku, no vynikajici. O prestavce jsme mezi nabizenymi cd objevili jedno, co jeste nemame a tak jsme ho hned zakoupili. A druha cast koncertu, hromada senzacni muziky, vyborny fory, tri pridavky a pak uz zase svetlo a rep. hudba na uklidneni davu. Musim tu podotknout, ze je to vyborny, i cd jsou skvely, ale Live je to teda masisko!

 Laffa.