Honda VT 500e
V roce 2007 jsem v sobě pocítil neklid. A aniž jsem o tom nějak uvažoval, začal jsem listovávat v různých motoristických fórech, cestopisech a pocítil nutkání, zase si zajezdit. Pozvolna jsem sondoval, co na to moje žena, která motorky nikdy moc nemilovala a jízdy se zůčastňovala jen v nejkrajnějších případech, ale ona nic nenamítala a tak jsem začal sondovat.
Když jsem se pořádně rozhlídl kolem sebe, zjistil jsem, že se motorkářský svět za dobu mé absence – nepočítaje drobné letní vyjížďky se sajdou na chalupě – teda hodně změnil. My jsme jezdívali v džinách, pod tím na delší cesty spodky, flanelovou košilu, v létě jen v tričku a na delší cesty svetr a prošívanou bundu. Na nohách většinou tenisky nebo kecky. Jenže motorkáři které jsem na jaře 2008 kolem sebe viděl, měli speciální vybavení od helmy až po boty. No byl to taky časový rozdíl víc jak čtvrt století. Každopádně po bližším prozkoumání celé problematiky jsem musel uznat, že to má svůj smysl, jezdí se mnohem větší štreky, motorky jsou rychlejší a jezdí se často i v dešti a tak jsem se také touto výbavou vybavil. I když musim přiznat, že v létě, na kratší vzdálenosti dodnes hřeším a rád se projedu v tričku. Samozřejmě dostat za jízdy vosu pod tričko je slast obrovská, ale už jsem to zažil a ustál. Ostatně kamarádovi Radčiůovi jednou vlítla vosa pod košilu a 7x ho bodla, než zastavil. Nebo včela do helmy. Míval jsem tu klasickou helmu, tedy už ne ten rovnej kakáč, ale tvarovanou, ale přes uši se jako součást zapínacího řemínku zapínala taková kožená ochrana uší. Neměl jsem to rád moc utažené, při tehdejších rychlostech nebyl žádnej problém mít helmu volněji. No a pod tuto koženou část mi vlítla včela. Sice to bylo na polňačce v minimální rychlosti, ale přesto to byla taky lahůdka.
Ale zpět. Tak jsem měl oblečení a začal se dívat po mašině. Běžně ježděné kubatůry se za tu dobu, co jsem pořádně nejezdíl mnohonásobně zvětšily. Já ježto postavý malé, nechtěl jsem nějakej velikej a těžkej stroj, chtěl jsem něco staršího, holýho, kubaturu tak 500 ccm. Když jsem v inzerci narazil na Hondu VT 500 e, tak jsem tam zajel a domluvil se. No oproti kývačce teda lehká nebyla, ale děsně těžká, byla na mě trošku vyšší, ale zdálo se mi, že to půjde. Tak jsem ji objednal, garažista ji nachystal, vyřídil papíry a v sobotu jsem pro ni se synem jel. Vezl mě v autě. Po malé projížďce jsem ji koupil a jeli jsme asi 30 km domů. No, porvé na velké, nebo aby se necitili patnáctistovkaři dotčeni na větší motorce, řazení pochopitelně opačně a místo 12 HP 37 KW pod zadkem, ale docela to šlo. Jezdil jsem s ní pět let, nikdy mě nenechala ve štychu, ale zdála se mi přece jen na mou postavu trochu vysoká. Ne, že bych stál na špičkách, ale nepovedlo se mi získat takovou jistotu, s jakou jsem ovládal předešlé Jawy. Každopádně na štrece to byl nádhernej zážitek. 
Když jsem se přestěhoval zpět do Česka, ještě jsem na ní nějakej čas jezdil a když doběhlo švýcarský pojištění, projevil o ni zájem náš Martin. Vzhledem k tomu, že jsem ji ještě neměl proclenou, tak jsem mu jí výhodně nechal a putovala zpět k Curyšskýmu jezeru. Mám pocit, že pro mě bude nějakej menši chppřík lepší variantou. Uvažoval jsem tak 250 - 400 ccm. Líbilo se mi Virago, ale dvěstěpadesátek moc není a proto jsou taky relativně drahý. Když jsem ji objevil v inzerci, hned jsem odepsal, nakonec jsem jednu chytil. To bylo už dost pozdě na podzim a tak jsem kromě STK, přihlášeni a pár malých projížděk okolo komína na ní ještě pořádně nejel. Také se mi povedlo sehnat Páva a tak, až se trošku otepí, začnu pracovat na jeho připojení. Páva jsem dřiv vozíval za slabší motorkou a musím říct, že jeho výhody, aspoň u mě převažují. Ale abych to ukončíl. Yamaha XV 250 Virago čeká ve stodole na začátek sezóny. Třeba taký časem přijdu na to, ža ta kubatura je slabá, ale zatím jsem velmi spokojen a další ukáže čas.
Laffa