Bobina
 
Někdy ma jaře 1978 jsem dostal od švagra Rudy motorku. Byla to dvěstěpadesátka kývačka s paviánem. Naprosto skvělý stroj. Problém však byl, že jsem nebyl vlastníkem vůbec žádného řidičáku, u nás v rodině nikdy auta ani motorky nebyly a tak nebyl ani důvod. Jenže teď tu důvod byl a tak jsem se okamžitě přihlásil do autoškoly na motorku. Než jsem tuto výuku absolvoval, Bobinu – motorka dostala toto jméno, jsem náležitě připravil na sezónu. V té době už motorizovaní kamarádi, Jarčiů, též zvaný Ofčín – dvěapula kývačka zvaná Kaděda, Radčiů - třiapula kývačka s pávem, Peťa – dvěapula panelka s pávem a Punťa – dveapula kývačka, pomáhali radou i skutky, takže hned po obdržení řidičáku jsem s nimi začal brázdit silnicemi. Musím říct, že jsem si jízdu na motorce zamiloval, poprvé ten pocit nezávislosti a volnosti. Zde byl asi položen základní kámen toho, proč jsem se k motorce na jaře 2008 zase vrátil.
Na léto 1978 jsme si s kamarádama naplánovali putovní dovolenou po jižních Čechách. Byli jsme čtyři, Peťa, Radčiů, Ofčín a já. My tři, co jsme tahali paviána, jsme tehdy velmi ocenili tento skvělý vozík. Je až neuvěřtelný, co se do něj dá všechno nacpat. Tak jsme naplnili tři paviány, Ofčín svoji trošku navršil na nosič, jako starej vandrák anebo tramp vystačil s málem a tak vetšinu nákladu tvořilo zázemí tandemistky. No a tak jsme mohli vyrazit. Hrubou představu jsme měli takovou, že se ve velkých vedrech budem pohybovat v blízkosti zatopených písečných lomů u Klíkova a Suchdola, vždy se tam utáboříme a pokud nebude na koupání, budem navštěvovat pamětihodnosti, jíchž je po celém kraji dosti. Nevím, jak to tam výpadá dnes, ale tehdy tam žádné kempy nebyly a taky velmi málo lidí, všude písek a borovice a protože nám počasí přálo, užívali víc koupání a piva, než těch památek. I když i na ně došlo. Stany na břehu zatopených lomů nikomu nevadily a tak jsme si to krásně užili.
Další větší jízdy, bývaly návštěvy rodičů, kteří se pár let předtím odstěhovali z Brna do Třeboně, já jsem zůstal. Třeboň se svým starobylým jádrem, gotickým kostelem, klášterem a zámkem je po právu nazývána perlou regiónu. V létě jsme se koupávali v rybníku Svět, na jaře a na podzim jsme chodili s tatou a strýcem Zdenkem na ryby, no paráda.
Taky na cesty do práce a nákupy se tento stroj, díky paviánu hodil vyjímečně dobře. Problémy s helmami taky odpadaly, prostě se zamkly ve vozíku.
I když mě Bobina nikdy nenchala ve štychu, nabídl mi kamarád, jež přesedlal na Trabanta, velmi výhodně Čízu sportku 175 ccm, podstatně modernější konstrukce a tak jsem rozšířil vozový park.
Laffa