Výserník

Máme tu v okolí chalupy dva objekty, které obvzvlášť rádi navštěvujem a kontrolujem a zejména u jednoho z nich postup oprav. Jedná se o hrad Roštejn nedaleko od Telče a zámek Uherčice, největší zámek na Moravě. Uherčice přitahují naši pozornost jednak proto, že se jedná o nádherný objekt, ale i proto, že je možno na jeho vývoji od 2. světové války vidět zhoubný vliv komunismu a teď obrovské odhodlání skoro zničenou stavbu opravit. Po nástupu komunistů byl zámek v naprosto perfektním stavu znárodněn. Protože se však nacházel v pohraničí s Rakouskem, nebylo příliš žádoucí, aby sem proudily houfy turistů. V budovách se vystřídaly různé instituce, např. nápravný ústav padlých žen, nebo ubytovna hospodářských zvířat.

Po novém zvratu v r. 1989 zbývala z části zamku ruina, část už neexistovala vůbec. Za odhodlání nadšenců a mírné, ale nejvyšší možné podpory Ústavu památkové péče se začalo opravovat. A aby prostředků na opravu bylo co nejvíce, začalo se poměrně malou, mírně opravenou částí provázet. To je právě to zajímavý, není to žádná nóbl prohlídka typu Vranov nebo Hluboká, přechazí se různá provizoria, něco se vidí jen na fotkách, ale pokaždý, když tam přijedem, je zase něco opravený, něco otevřený, něco prostě zase navíc.

Ten druhej objekt – hrad Roštejn má hrozně ráda naše Johannka, je to romantickej hrad v hlubokém lese, taky zpočátku opravovanej houfem nadšenců. A teď právě přijde to jádro věci, oč vlastně v tomto mém psaní jde.

Z jedné místnosti hradu vyčnívá ven do prostoru malý výběžek, opatřen nahoře podobnou deskou, jakou mívaly záchodové budky našich předků a jakou se ještě stále honos socialní budky některých našich slovanských příbuzných směrem na východ.

Jednou, při prohlídce jsme měli jako průvodkyni takovou veselou holku. Ta nám prozradila, že se tomuto toaletnímu zařízení v dobách středověku říkávalo VÝSERNÍK. Zní to sice trochu lidově, když se uváží, že toto zařízení bylo používané šlechtou, ale na druhé straně, logický to je. Dodnes nevíme, jestli ta veselá děva mluvila pravdu, nebo si z nás prostě vystřelila, každopádně jsme to zbaštili totálně.

Za nějakej čas jsme opět navštívili nějaký hrad. Bylo to v době poměrně nedávné, takže krom zákazu fotografování a filmování byli návštěvníci žádání, aby si během prohlídek vypínali své mobily. Jasný, je to blbý, když to během prohlídky začne z různých koutů roztodivně pípat a hrát úryvky klasiků.

No nic prohlídka začala a my vyfásli sebevědomýho mladíka, který nás provázel tak suveréně, že jsme my – účastníci neměli sebemenší pochybnost o jeho znalostech týkajícich se objektu. Proto se Jana v jeden moment na něco docela banálního zeptala. Na nic odbornýho bychom se ani ptát nemohli, nejsme žádní znalci, hrady, zámky a historický města navštěvujem pro radost a co se mé osoby týce, po skončení prohlídky většinou všechno zapomenu.

Ve Švýcarsku je to něco úplně normálního, takhle se zeptat, ne tak zřejmě v České republice. Tady holt ještě platí kult autorit. Mladík se zarazil, na vybočení nebyl očividně připraven a dost nejasně začal cosi zmateně vysvětlovat. Každopádně jeho dynamický projev ztratil na lehkosti. Několik vážných navštěvníků se přísně podívalo na moji skvělou ženu, cože si to vlastně dovolila! Holt – kult autorit. A šlo se dál. Když jsme se ocitli v pokoji, kde bylo v rohu umístěno cosi, připominající výserník, neváhala Jana uplatnit své znalosti z Roštejna a vážně pravila: “To je výserník že?” Mladý průvodce se mírně zapotácel, starší damy počaly rudnout a na Janu se otočilo aspoň 40 očí. Vtom se ozval jeji mobil, ukrytý hluboko v ruksaku. Byly to děsně dlouhý okamžiky a mobil vyzváněl a vyzváněl....než si ruksak sundala a mobil z jeho útrob vylovila. Znám dobře svoji ženu a tak jsem si nebyl jist, jestli nezmáčkne zelené tlačítko a neřekne “halo”. Ale nestalo se tak. Zmáčkla červené tlačítko, mobil byl vypnut a mile se usmála na přítomné. Pak jsme šťastně prohlídku dokončili jsouce terčem přísných a nevraživých pohledů. Po prohlídce jsme se s částí účastníků naší skupiny setkali v restauraci a jejím stále ještě strnulým výrazům jsme se museli smát.

Pro upřesnění, tak daleko od pravdy jsme nebyli, neboť správně se řekne výsernice nebo prevet.

                                                                                              Laffa