Svatba - psala Jana

14. cervna 2003 Vstali jsme v sest hodin rano, konecne jako kazdy den, ovsem jen s tim rozdilem, ze dnes slavime svatbu naseho prvorozeneho syna Jana. Slunce prazi uz nekolikaty den a ja si jen preji at  to vydrzi jeste tentokrat.

Kosile a kravaty pro Jirku a kluky jsou rozlozene v loznici na posteli, Johannciny a moje saty – stokrat ozkousene - visi na ramiku na skrini, jeste rychle na devatou ke kadernici a vyzvednout kytice pro me a Johannku a muzeme vyrazit smer Sulgen. Kytice jsou nadherne, cerstve uvazane, ruze kremove a staroruzove barvy, proste nadherne.

V jedenact prichazi Martin a Jirin se svoji divkou Flavii, kluci se prevlekaji do novych kosil a Jirka uz obleceny jim vaze kravaty, trenoval to vcera a to tak dlouho, az na to prisel, tedy mezi nama, perfektni uzel to neni, ale jde to. Daniela, Martinova divka si to na posledni chvilku rozmyslela a nejede , tak se nacpeme do jednoho auta, klimatizace pracuje na plne pecky a my vyrazime slavit tento nezapomenutelny den.

Jedna hodina, slunce je nemilosrdne, jsem vyslysena, je nadherne, ale klidne bych par stupnu venovala obyvatelum Antarktidy. Jedeme primo k rodicum nevesty, uz nas cekaji. Ja vystupuji a ostatni pokracuji v ceste, par kilometru dal na ne ceka milo- srdny chladek evangelickeho kostela. Kostelik je moc pekny, svetly a prijemny, krasne vyzdobeny a hlavne nam neni cizi - slavili jsme tu pred necelym rokem krtiny nasi male, sladke vnucky Tabei.

Max – otec nevesty mi nabizi kolac a kafe a ja jim a jim, vlastne jsem od rana nemela nic v puse, labra- dor Carola me onufava, jazyk vyplazeny, sotva dycha vedrem, ja ji podhazuji kousky bezvadneho kolace a papousek krici svoje jmeno, asi chce taky drobecky nebo co, ja nevim. Max ve smokingu kouri doutnik, dela mi spolecnika, funi a diva se stridave na hodinky a do dalky a je znacne nervozni. Konecne, auto zaparkovalo a vylouply se z nej dve postavy.

Zasnu, uplne jsem onemela! Isabelle je nadherna nevesta, lesk bileho taftu smiseny s jejim stestim, takova ta neopakovatelna sekunda stesti, ktera Te bodne a zustane navzdy otistena v pamatniku Tveho ja.

Muj Honzik, krasny mlady muz, oblek mu padne a on to vi, diva se na me a ja vim, ze vi, jak jsem prekvapena, nadsena o maminkovsky namyslena na sve dite.

Max zatlaci svoje zvaro do popelniku, ja vpletam Isabelle hlavicku zluteho poupatka ruze, ktere se uvolnilo, zpatky do vlasu, Honzik vypil sklenici coly snad dvema loky, pes je zahnan na svuj plac a papagai asi vi, ze ted jde do tuhyho, bud spi anebo pochopil, ze je lepe byt zticha.

Auto je nazdobene, Max ridi, vedle sedi jeho dcera, vzadu ja s Honzikem. Je deset minut pred druhou, my jsme na ceste a svatebni hoste cekaji.

Zvony ohlusuji a ohlasuji a ja s Honzikem kracime kostelem a je to moc krasny pocit, vidim svoje deti a Jirka foti a my uz stojime tam kde mame, otocili jsme se k vychodu a ted vchazi Isabelle zavesena do sveho otce, majestatne si vykracuji a uz jsou u nas, ted Max predava Isabelle Honzikovi - jaky krasny par.

Pan farar je desne sympaticky chlap, bezvadne kaze, decka ho znaji a on je, vyklada, obraci se k nim, je citit vzajemne sympatie, atmosfera je maximalne prijemna, zadny monolog, prave tak, jak to mam rada. Kolegyne z orchestru svycarskych rucnich zvonku, prisly zahrat neveste a zenichovi, dokonce zkomponovaly extra odu na IsaJanTabea , prijemne poslouchani a prijemne divani, plavne pohyby pazi prodluzuji ton zvuku, nebo naopak zkracuji a je to zazitek.

Ted si vsimam kluka sediciho o lavici pred nami, odkud ja ho jenom znam, no jasne Samuel Buob, byvaly spoluzak naseho Honzika a uz ho farar i ohlasuje, je to dalsi kulturni, hudebni vlozka a je to bomba. Kluk hraje na takovy zvlastni nastroj, pozdeji se dozvidam, ze je to druh tuby, nastroj pochazejici z Australie. Samuel hraje jak o zivot a vsichni jsou nadseni, i ja jsem nadsena a dela mi docela dobre, kdyz tak vidim, co z toho maleho Samuela vyrostlo za sikovneho chlapa, tak jak z meho Honzika a taky z Warrena, Honzikova nejlepsiho kamarada a svedka a z Ichsana, se kterym jsme Honzu drive neradi videli a z Tomase, ktery prisel i s divkou a proste z  kluku se stali chlapi a ted tu sedi mezi nama a divaji se dopredu na svyho kamarada a ja si rikam paneboze diky, ze jsou tady, je to uklidnujici videt jak si spolu rozumi, kazdy jiny, vidim je vsechny poprve v kravatach, jen ten Buob ma takove komicke kalhoty, ale ty se hodi k jeho hudbe a proto, budiz mu odpusteno.

A farar mluvi a smeje se a mluvi a my zpivame a poslouchame a ted nadesel ten okamzik, pricupitala mala holcicka, jedna z neteri od Isabelle a na vysivanem polstarku prinasi svatebni prstynky. ANO! Polibek a modlitebni primluva za novomanzele a ted si jeste jednou sedame a Samuel naposledy zatroubi na svuj tajemny nastroj a Johannka uz je cela nervozni, upravuje si sukni a chysta si kosicek plny okvetnich listku ruzi a vyrazi jako prvni, aby byla o nekolik kroku pred novomanzelskym parem. Vychazime pomalu z kostela, Johi haze ruze na Isabelle a Honzika, Ti prochazi spalirem svych kamaradu a vsechno je desne romanticke a Johi si tu svoji roli druzicky uplne vychutnava a vypada v tom ruzovem ohozu s ruzickama a s kosikem kvetu, jak nejaka romanticka panenka z porcelanu.

Apero se podava na zahrade za kostelikem, na dlouhem stole oblozene dlouhatanske, metrove veky s lososem, syrem, salamem, misy nadherneho ovoce, piti vseho druhu, tedy nealkoholicke a jinak bile a cervene vinko. Taky si s Jirkou bereme po bilem a okusujeme senzacni chlebiky a ja davam bacha na svy saty a jen tak se prochazim a ctu si jmenovky, ktere nam maji umoznit snadnejsi konverzaci a taky ze jo.  Kouknu na jmenovku a hned je mi ten clovek blize a klidne si vsichni tykame a ja si osvezuji svou nahlodanou pamet, nekolik lidi prece znam, uz ze krtin nasi male Tabei. Takove jmenovky jsou prima vec, chce to jen spendlik a pak si jdes a kazdeho muzes oslovit, pozdravit a oni Ti rikaji, tesi me Jano a tak, proste, az budu jednou neco takoveho vetsiho organizovat, tak vim, alfa a omega jsou jmenovky J !

Honzik s Isabelle maji najednou v rukou holoub- ky, nadherne, bile, kazdy ma na krcku privazane sr-dicko se jmenem. Honzik drzi holubici Isabelle, Isa opatrne hladi holoubka  Jana a uz je vyhazuji do vysky a zaroven s timto parem vyleta z klece hejno dalsich bilych holoubku, zakrouzi nam nad hlavou a jsou pryc.

Pani s polaroidem nas foti, tedy me a Jirku, dostavame svoji fotku a cerny list papiru, na stole jsou pastelky, kridy, lepidlo a nuzky a ted se mohou projevit nase umelecke vlohy. Stejne jako vsichni hoste bastlime prani a Jirka pise par slov a vypada to moc pekne a vedle nas se prave foti Jirin s Flavii, Johannkou a Martinem a vymysleji co tam brachovi napisou a ty listy cerneho papiru uz davno nejsou cerne, lide se snazi, vidim krasne maluvky a citaty , ted vidim, ze nekdo posbiral par okvetnich listku ruzi, ktere Johannka sypala na novomanzele a nalepil je na prani. Jaky skvely napad, zachytit tento okamzik polaroidem, tuto autenticnost emoci zvecnit do albumu, jaky krasny darek.

Isa a Jan, ti maji jiny program, obaleni igelitem se navzajem krmi slehackou, lzicky jsou metr dlouhe, ale nase deti jsou sikovne, zvladly to.

Ted dostavaji jiny ukol, Honzik s pomoci kamarada ma vyrobit z papiru boty pro Isabelle, Isa s kamaradkou Honzikovi cepici. Jsou opravdu dobri, nevim jestli bych takove botky z krepaku zvladla, asi ne.

No konecne, Tabea, nase milounecka holcicka sedi ve vozicku, pridrzuje se obouma rucickama , kuli ocicka a je sladka jak med. Veze ji pani, ktera se o ni stara, kdyz Isabelle pracuje, pani ji nadherne oblekla a nase mimi je k pomuckani. Taky si ji hned beru do naruce, aby snad nekoho nenapadlo mi ji vyfouknout. Holcicka spuli pusinku a hned se zajima o moji kytici, probira se ruzickama, ale docela jemne, nic neutrhne, jen spuli tu pusinku a divi se uu, je, aaa, ale uz je tu i Isa s Honzikem a Tabea klidne zapomene na svoji babicku a natahuje se po mamince, jsou krasna trojka. Poletuje tu neustale fotograf, prijemny fotograf a hned si je foti, ale Tabea ma jine zajmy, obdivuje maminciny nausnice a prstickem se probira krajkou satu a je ze vseho paf a vsichni jsou paf z ni.

Fotograf beha jak zbesily sem a tam a tak to ma byt, urcite stoji decka cely majland. Skupinove foto, rodice s novomanzely, novomanzele se svedky a jenom rodina a smail a smail a lidi uz toho maji dost a fotograf asi taky.

Na nebi bez mracku zakrouzili dva bili holoubci v doprovodu druziny - jako z pohadky!

Auta se dala konecne do pohybu, jedeme s Jirkou jako druzi, hned za Honzikem a Isabelle, za nami Max s Alice a ja ty auta ani nespocitam, je nas cela kolona, snad dvacet, tricet aut. Jedeme pomalounku, smer Bodensee, do restaurace, kde se bude v oslave pokracovat.  Projizdime male vesnicky, lide mavaji, reaguji na troubeni aut, my teda nadelame hluku, Josi se naklani dopredu k volantu a troubi a ostatni auta nejsou lepsi a lidem se to libi. Ted projizdime kolem lesa, jde tudy skupinka mongoloidnich deti, paneboze jen pomalu, decka jsou jak silena a malem nam radosti skacou pod kola. Auto s Alice zastavuje, divam se do zadniho zrcadka, Alice nabizi detem bonbony. Konecne zabocujeme na parkoviste, jsme u cile. Vedro se da krajet a taky bych ho krajela a hazela do mrazaku, saty se na me lepi, ale snazim se drzet fazonku, tusim, ze na nas ceka obcerstveni.

Nas teda je! Lidi si berou z aut kostymy, jeden kluk uz je dokonce prevleceny - krasny rytir! Tak to tedy s tema kostymama vzala vetsina vazne, Honzik s Isou nam psali, ze rytirske kostymy jsou vitane, ale dobrovolne, tak takovou ucast jsem necekala.  Samozrejme vytahuji i ja tasku napechovanou satama pro me a Johannku, ja ryrtirka, Josi princezna, cha, diky moji mamince jsme bezva pripraveny. Flavia si jeste vcera vecer narychlo spichla satky a na Jirku a kluky cekaji pujcene kostymy zorganizovane Honzou.

Ve dvore krasne, stylove restaurace nas vita rytir a dve rytirky a hned nas organisuji, tady se muzeme prevlect a tady dostaneme kdo chce co chce na piti. A tak se jdeme s ostatnima zenskyma prevlect, je to legrace, vyslekame se ze svych spolecenskych satku a stavaji se z nas princezny a rytirky, dokonce je tu holka v satech snehurky a taky proc ne, vypada mile a kostym to je.

Jdeme zpatky na dvur, Jirka je prenadherne obleceny, vypada jak nejaky farar a desne mu to slusi. Martin a Jirin jsou naprosto dokonali, jsou bosky, Martin vypada velice majestatne, jak Ceasar a Jirin Claudio. Honzik ma taky nadherne obleceni a vubec vsichni co maji kostymy a tech je vetsina vypadaji skvele. Tak se navzajem okukujeme a lichotime si a je to senza - teda mezi tim okukovanim se taky kouknu do sklenice vina, ale jen malounko, je desny vedro, mam na sobe tezke saty a jeste suknici...

Vrchni organizator a rytir nas vsechny svolava. Max, Alice. Jirka a ja, jako rodice se mavnutim ruky stavame vudci. Dostavame kazdy  kutnu a prapor s odlisnyma barvama, moje barvy jsou modra a oranzova, tak a ted jeste k tomu svoji vlastni druzinu. Kazdy mame pod sebou dvanact lidi. Jde do tuheho, rytirske hry zacinaji.

Zavodime ve trech disciplinach, zapas s pytlema naplnenyma hoblinama, hod zeleznych podkov na cil a strelba lukem a sipem do terce. Moje druzina zacina hnedle tou nejtezsi disciplinou - strelbou lukem. Svolavam svoje lidi a jdem. Ted mam na sobe tezke saty, suknici a kutnu a drzim dvoumetrovou tyc s praporem a v moji druzine neni nikdo z mych deti, ale mam tu Isabelle, jeste porad ve svych nadhernych bilych svatebnich satech, ve kterych zustane celou dobu.

O, jaky vynalez ty jmenovky, radim si svoje lidi, posilam je ke strelbe a muzu je vsechny oslovovat jmenem a to je bezvadny, je desna legrace, ale samozrejme hry berou vsichni hrozne vazne. Jako prvni proti nam nastoupila druzina rytire Maxe, jsme lepsi, dari se nam, jeden z mych rytiru strelil dvakrat stred, jako zelizko v ohni si setrim Isabelle, pozaduji za ni extra bonus, plus dvacet bodu, skoda, nevyslo to, ale i tak jsme lepsi. Ted strilim ja, moje druzina skanduje a jo, docela jsem zabodovala. Max se poti a funi a pocita nam body .

Ted jdeme zapasit s pytlema, dva proti sobe, kazdy stoji na kuse dreva, v ruce pytel a kdo druheho shodi, boduje. Motivuji svoje rytire, kricime a skandujeme a tady teda nejsme nic moc, ale snad to dotahneme na hodu podkovou.

Jirka je skvely, dostal nejvyssi mozny pocet bodu v hodu a Johy mi prisla rict, ze ona i Flavia dostaly po ctrnacti bodech ve strelbe lukem, ja jenom osm. Skoda, ze nejsou v me druzine, ale Jirka mi jeste rychle ukazuje techniku, jakou mam podkovu hazet, tedy vrhat. Zkousela jsem to, ze jako postavy male, bych snad mohla hazet z vetsi blizky, zase to neproslo, ale i tak jsem docela dobre zabodovala, diky Jirkovi a podpory me verne druziny.

Tak a mame to za sebou. Druzina Alice jeste strili na terc a my s Jirkou si jdeme zkusit zapas s pytly. To byl teda napad. Jirka me jednou ranou srazil, tedy nejprve jsem ho pytlem vzala takticky pres bricho, ovsem on me pres hlavu!!! Ani nevim co se to delo, najednou jsem byla na zemi a leve ucho me pali jeste ted, ale pry mu to nemam porad pripominat, osobne si myslim, ze se mnou uctoval, ale nechme to v klidu, fakt je, ze me vzal po hlave a ucho me brnelo a tedy, kdyz ted nebudu na neco reagovat, tak to ja ne, ze bych nechtela, ja jen neslysim, cha!!

Konecne, i druzina rytirky Alice ukoncila strelbu a pry jsme si svym nasazenim a vykonem zaslouzili veceri, hura, mam hlad a taky uz toho sportu mam docela dost a tesim se, ze si sednu. Odevzdavam prapor, ovsem v kostymech zustavame a jde se do restaurace. Kamenne schody dolu a jsme ve sklepni hospode v rytirskem stylu, rytir organizator s rytirkou hraji na loutny a bubinky a my zasedame ke stolum, pekne podle jmenovek, sedime s novomanzely, Honzikovym svedkem Warrenem, jeho divkou a Isabellinima rodicema, Maxem a Alice. Pred nama kalichy ruznych velikosti a uz se k nam hrnou senkyrky, nechavame si nalit bile vino na pripitek a mineralni vodu a jak rika Jirka, tolik vody jsme jeste na zadne oslave nevypili. To je taky pozoruhodne, vsichni se bavi a je opravdu dobre a veselo a vino netece proudem a kluci kolem nas  piji kolu nebo ledovy caj a je sranda i tak.

Rytirska hospoda - rytirska pravidla stolovani! Rytir - organizator hlubokym hlasem oznamuje, jist se muze rukama, kdyz si je pred jidlem a u stolu v podanem umyvadle oplachnes, nemlaskas, souseda nedloubes, sam se nedrbes, kdyz chces vstat od stolu, dovolis se z leve i z prave strany sousedum a to hlavni, kdykoli chces prilozit svoji cisi ke rtum, provolavas - na zdravi a cela hospoda odpovi. Kdo nedodrzi tyto a mnoha jina pravidla, (ktera jsem rychle zapomnela), dostane soud a trest. Je vybrana divka z naseho rytirskeho spolecenstvi, ha primo z me druziny, je ji nasazena cepice a dostava ukol prisne hlidat, jestli se nekdo zproneveri pravidlum, bere to desne vazne a my se mame na pozoru.

Vedro, vedro. Jsem jeste porad navliknuta a uz toho mam dost, omluvim se u Jirky, po levacce nemam nikoho, Josi vzala roha a sla si presednout ke stolu, kde sedi nasi kluci a jini mladi a mladounci. Tak a uz je mi lepe, saty rytirky jsou opet v tasce a ja provolavam na zdravi a na zdravi, protoze je opravdu jeste i ted v devet vedro a dusno a rytiri zvedaji cise a je nas hodne a vsichni chladi sva hrdla - rikam, tolik vody jsme jeste nikdy nevypili!

Honzik vola senkyrky s umyvadlem a dzbanem, myje si ruce, divka mu otira ruce, Honzik se chysta jist rukama, jako spravny rytir. Warren se nechava take jako jeho nejvetsi kamarad premluvit, to je tedy vykon, on sam pochazi z Filipin, ma desne vybrane zpusoby, rika, ze ani na Filipinach neji nikdy rukama, je to od nej vlastne obet, kamarad je kamarad!

Na zdravi, na zdravi, uz toho provolavani mam dost, chci se napit, jen potichounecku spitnu na zdravi, ale oni to slysi a cela hospoda rve jak pominuta a Max, ten rve nejvic a taky nejcasteji!

Hm, mame skvela mista, novomanzele jsou obsluhovani jako prvni a nas stul s nima, bravo! Polivku ji vsichni jeste lzicema. Potom dostavame salat, tedy jdeme k bufetu, kdo chce co chce, ovsem my jako prvni.

Honza vstal od stolu a nedovolil se  u Isabelle a uz ho ma vrchni dohlizecka. Schuldig, rvou vsichni a Honza je pripoutan na pranyr, je mu precten rozsudek a na celo dostava cernou pecet. Isabelle za nej prosi a jde ho osvobodit, jen tak hladce a rychle jim to neprojde, ale nakonec si sveho novomanzilka prece jenom odvadi ke stolu.

Jako hlavni jidlo prinasi senkyrky misy masa (mama ma maso i Jula ma maso), ruzne druhy masa na ohni pripraveneho a dalsi misy zeleniny a varenych brambor ve slupce a je to vsechno podavane opet na hlinenem nadobi a jo, ty senzacni omacky  a maslo bylinkove a ja nevim, proste presne tak jak to mam rada a vsichni si pochutnavaji a Honza s Warrenem jsou na tom nejlepe, ted me docela mrzi, ze jsem si nenechala prinest taky to umyvadlo, no pozde, ale i s priborem je to bezva, jen kdyby se porad odnekud neozyvalo to na zdravi, ted maji vsichni polykat a ne lokat, ze jo?

Od vedlejsiho stolu, tam prosim sedi nase rebjata se napadne casto ozyva pripitek a senkyrka kmita jak divoka kolem Martina, budu mu to muset zarazit, po ledovem caji zrejme dostal chut na cervene, no!

K jidlu nam hraje trojice rytiru, tedy rytir organizator se svyma rytirkama na loutny a bubinek a je to moc pekne, my nemlaskame a kdyz zrovna nikdo nerve to svoje na zdravi, tak slysime libeznou hudbu stredovekou.

Vyhlaseni vitezu v rytirskych hrach. Jako prvni se umistila Alice a s ni i vsechny nase deti, Josi je desne rada, taky bojovala jak rek! Na druhem miste se umistila druzina pod vedenim rytirky Jany - vstavam a dekuji svym vernym a ti rinci a je sranda a ja dostavam diplom od rytire organizatora a jsme s Alici rady, ze jsme lepsi nez chlapi, tak. O treti a ctvrte misto se tedy podelil Jirka a Max, Max sve ctvrte misto moc statecne nebere, ale co mu zbyva, je proste o cely pulbod horsi a tak pozveda cisi a jeste hlubsim ale hrmotnejsim hlasem haleka svoje na zdravi!

Lidi se bavi a nosi darky neveste a zenichovi a pronasi se reci a smejeme se a pijeme, my porad tu vodu (nebudeme spat tady v hotelu, jedeme na noc, tedy na zbytek rana domu). Je kolem jedne a Josi usnula a Martin je taky unaveny a drzi svoji sestru na kline a myslim, ze se mu nechce hybat.

Barbara, sestra od Isy nas zve ven, na dvur. Do- stavame kazdy svicku pripevnenou v cervenem srdicku, tvorime kruh, venku naprosta tma, jen ty nase svicky, Isabelle a Jan jsou ve stredu a najednou se od nekud line nadherna romanticka hudba a ctyri lidi maji bublifuk a mydlove, duhove bublinky a plaminky svicek a ta romanticka hudba - je to nadherne. Decka tanci!

A ja vim, ze to nebudou mit v zivote vzdycky tak romanticke a nadherne a bezstarostne, ale desne jim to preji!

Tak a to je konec, vlastne jeste ne, jeste se nas rytirka organizatorka snazi naucit takhle k ranu, stredovekemu tanci. Co cert nechtel, vybira si jako partnera naseho Miksu, to dite je unavene, ovinene, ale tanci plave a je u toho roztomily. Ale dost, nechavame dezert dezertem, nakladame Johannku i Martina do auta a jede se domu, zpatky do reality.

Bylo to nadherne!