Cesta do NS, píše Jana

Sobota

Velky kufr, dve tasky, tri male tasticky,detsky kufirek, radio s prehravacem, polstar, deka a tomu vsemu truni medvidek maly..., tak to jsou prosim zavazadla nasi dcery, ja jeste sbaleno nemam, prave jsem vstala po nocni a vidim tu hromadu u dveri. Josi se probira seznamem, aby snad neco nezapomnela a Jirka nikde..., jako vzdycky pred odjezdem ma nejvice co delat, no nevadi, jedeme zitra v deset dopoledne...

Dovoluji se inspektovat Jozincin kufr- mimo jine  pyzama tri kusy  plus  dve nocni kosilky z me skrine, tasticka s natackama, to teda nevim na co, prave si nechala ostrihat sve krasne dlouhe vlasy..., nove zakoupeny balicek nehtu..., neco moji kosmetiky, dve fotografie svych kamaradek v rameccich..., no je toho dost.

Nedele

Sest hodin, Jirka vyklouzl z postele jako myska, ceka ho jeste posledni visita ve sklepe u rybicek , ja delam, ze spim a snazim se prodlouzit sen, ovsem marne, na povrch se mi tlaci ta  hromada nevyzehleneho pradla co na me ceka v obyvaku...

Devet hodin, Jirka s Josi snaseji veci do auta, kolem pul desate maji dorazit Johannciny spoluzacky, Lorenza a Tilly, jedou s nami na tydenni pobyt do Novych Sadu, no, ja jen doufam, ze budou jejich zavazadla alespon o chloupek mensi nez Jozinciny, jinak tady snad bude muset nekdo zustat a to bych tady teda zustala dobrovolne ja...

Ted prichazi Jirka s otazkou, co ma delat, Josi vyzdobila nase auto zaclonkama - z uterek..., tak to teda neminim spolknout a uterky mizi okamzite do kufru, uz toho mam stejne dost, ty tri kabelky bere Josi na chalupu na hrani pro vsechny dohromady a ted odnesla jeste dalsi dva polstarky z gauce, aby si mohly udelat holky v aute pohodlicko, no, snad to vsechno prezijeme...

Nemaji je mensi, nemaji, naopak se mi zda, ze Tillyna taska dosahuje rozmeru naprosto neuveritelnych..,

Anna nam predala sbalenou skrin a svoji dceru a ted se tu objevil Jirka a nevim co ho to napadlo nebo popadlo, pry jestli zna Anna krevni skupinu sve dcery..., takovy ticho jste jeste neslyseli, nevedela, ale predala nam dve telefoni cisla a myslim, ze se ji neodchazelo zrovna lehce...

Mura je neklidna, tusi ,ze se neco deje, pobiha sem a tam a vypada dost sklesle. Kelly- morce je nakrmene, kytky zalite, o rybkach nemluvim, tem se Jirka posledni dva dny tak intenzivne venoval, snad jim i ploutve lestil, nevim, kazdopadne je o ne urcite skvele postarano.

Deset hodin, Mura tlaci cumacek na prosklene dvere a je desne smutna a my jsme se prece jenom do toho auta nacpali a vyjizdime. Prsi!

Nedari se nedari, projizdime krokem Bregenz, kdybychom byvali tusili nebo radio poslouchali, ze tam prave probiha maraton..., netusili a neposlouchali a ted to mame, tedy holkam a mne to nijak nevadi , devcatka se bavi a ja se divam, ovsem Jirka, ten toho ma dost a verbalne to tem sportovcum teda serviruje..., mezi nami dost  nesportovne!

...kdy tam budem?, holkam je to dlouhe, Tilly vypravi vtipy, pak si holky vymysli ruzne hry a jedi sendvice a pak zase, kdy tam budem a nema to konce a prsi a cesta neodsypa a  je jedna hodina a my mame teprve prvnich 150km za nami, hruza.

Pul jedenacte vecer a my projizdime branou nasi rezidence, hura! Ted jeste vsechna ta zavazadla a zavazadelka vynest nahoru, fitnes pur..., i to jsme zvladli, Jirka jde pustit topeni a ja jdu holkam ukazat jejich kralovstvi v podkrovi.

Tak holcicky, tady budete bydlet a muzete si tu delat co chcete- pekne zovialne jsem to prednesla, taky mozna celou tou radosti, ze jsme konecne dorazili a tak, no proste , holcicky me vzaly za slovo a doslova a behem par minut prestehovaly nabytek a zaridily se po svem, tam koutek toaletni, tam koutecek na hrani, vytasily se s fotkama , plysakama, zviratkama na spani, no proste vybalily ty svoje skrine a puda vypada hnedle mensi, nez je. Dve postele k sobe a je prima spani pro tri desetilete zenske a nekolik zviratek ...

Ted prisly holky dolu do kuchyne, pry maji hlad, je dvanact v noci a devcatka jedi svoji prvni ceskou polevku ze sacku, desne jim chutna...