O Kocourovi, ale nejen o něm

 

Rád si čtu články ve webových stránkách motorkáře Kocoura. Jelikož je zrovna zima a většinu času trávim v chalupě, čtu nedaleko krbovek, kam občas něco vhodím, pozoruji rybky v akváriich a dokumentární filmy na You Tube. Samozřejmě chodíme se pejskem Seppem na procházky, ale teď zrovna ne každý den, neboť Sepp má problém s uchem a zima zrovna kulminuje – je posledního ledna a navíc dost fouká. Samozřejmě se proběhne po zahradě, vyčurat, případně vykakat, ale pak zpět do tepla.
Tu zimní pohodu si tady fakt užívám i když léto je samozřejmě lepší, kdy ráno vyjdu z domu a večer se vracím. Prakticky celý den, tedy pokud zrovna neprší, se odehrává na dvoře a zahradě, koupu se ve švýcarských jezerech – to jsou plastové sudy, starám se o venkovní akvaristiku, chovám některé subtropické ryby které se stěhují na léto ven a jezdím na mašině.
Proč jsem odešel do předčasného důchodu, opustil teplé a dobře placené místěčko ve Švýcarsku, kde též žijí moje dospělé děti s rodinami a moje žena? A že jsem zvolil hned ten první možný termín, dřív to nešlo? Pokud nepřiznám jako důvod, že už se mi nechtělo chodit do práce, tak zbyde tento hlavní důvod. Už mnoho let trpím depresemi, ve Švýcarsku jsem byl 3x hospitzován, občas to bylo lepší, občas hodně špatný. Samozřemě je to nemoc, asi to mám v genech, i můj tata trpěl silnými depresemi, ale je to nemoc, která je dosti závislá na okolních podminkách. A právě ta skutečnost, jak se dnešní společnost vyvíjí, jakým způsobem žijem, jaké máme priority a jaký žebříček hodnot, je to, co mě do těchto depresivních stavů vždy shodilo. V podstatě tkví můj problém v mé malé psychické zatižitelnosti. Pokud nejsu vystaven nejakým zvláštním zatížením, docela to jde. Jenže způsob, jak žijem, jak se vyvíjí tzv. vyspělá civilizace, je hlavní důvod mých a pravděpodobně mnohých dalších lidi, proč upadají do depresí.
Největším omylem naší civilzace je, že náš jediný bůh jsou peníze. Jenže do toho jsme vlastně vmanévrováni dnešním způsobem života. Jsou tu jenom dvě možnosti. Buď se zařadíš, anebo zůstaneš živořit na okraji. A kdo by rád živořil na okraji? Ale k tomu, abychom nezůstali v naší společnosti na okraji, potřebujem peníze. A kolotoč začíná. Potřebujem bydlet, máme děti atd. Po určité době si zvyknem a máme před  sebou další dvě možnosti. Buď vydělávat, abychom žili, nebo žít, abychom vydělávali. A jsme u jádra věci. Většina z nás vcelku neuvědomělě volí tu druhou cestu. Hlavním bohem jsou peníze a moc. A protože nás už je na světě mnoho, padá tomu za oběť celá naše zem. Vůbec se nedíváme doprava a doleva a ničíme a rabujem a po nás zůstavá spáleniště. Vydělat prachy, užít si to tu a po nás potopa. Musím se přiznat, že i já se často vyhýbám informacím o ekologii a vývoji světa. Je to proto, že to zdravotně nezvládám a upadám kvůli nim do depresí.
Taková jednoduchá otázka – je auto pokrok? Odpověď je celkem snadná, pokud vyfukuje jedovaté plyny a ničí vzduch, který nutně potřebujem k dýchání, tak ne. Co je důležitější, jezdit autem, nebo dýchat? Jde tu samozřejmě o princip, pokud jezdí někde pár aut a přiroda se s těmi splodinami stačí vyrovnávat, není to až tak zlý, ale když to přesáhne určitou mez, pak už je to jen otazka času, jak dlouho ten ekologický řetěz bude ještě fungovat.
Ale princip je ten, že pokud naše společnost, je schopna prodávat hodnoty, nutné k životu za peníze, budem se řítit do záhuby.
A od tohoto nejvyššího boha – tedy peněz se odvíji celý další řetězec. To je kořen všeho.
Proto čtu rád články motorkáře Kocoura, on ač má zdravotní problémy, dovede se radovat a hezky o tom psát. Z obyčejné staré udice, z výletů do jednoduchého srubu, uplácá si návnady z obyčejných surovin a má hezký vztah s kamarády. Na luxus sice jako důchodce nemá prostředky, ale viditelně mu to nevadí a ani se za to nestydí. 
A já bych teď na konci přál nám všem, abychom trochu zvolnili v tom úprku a podívali se kolem. Kdo ví, kolik ještě máme času.
Laffa