Akvaristika

.

Jedna z trvalek, co mě sice neprovází životem nepřetržitě, ale zato v poslední době dost intenzívně je akvaristika.

 

Začalo to stejně jako s muzikou u Němců v kuchyni. Jenomže teď nebyl aktér celého děni strýc Eda, ale teta Mananka. Oa totiž měla nahoře na kredenci maličký akvárium, takovou celoskleněnou elementku a v ní hustý porost kryptokoryn ve kterých se prohánělo hejno guppek. Nemělo to ani filtr, ani osvětlení, ale rostliny zdárně rostly a rybky se vesle množily. Rád jsem to akvárium pozoroval a tahal jsem z tety rozumy, jak to s těma rybama je a tak. Hrozně jsem si přál akvárium a tak mi tata jednou donesl z nemocnice, kde pracoval, akvárium 35l s kostrou! Dostal to od primáře  – akvaristy, který tohle akvárium už nepotřeboval. To bylo něco. Tehdy byly ty elementky z litého skla taková jakási druhá liga a poctivý, správný akvárium muselo mít kostru. A tak jsem vypral písek, zasadil vylouděný rostliny od tety a kamrádů a pár Guppek. Akvárium bez filtru, vzduchování a osvětlení se docela pěkně zaběhlo a já občasný drobný peníze, ke kterým jsem bůhvijak přišel, utratil většinou za nějaký rybky. A ty nákupy, to byl taky obřad. Vždycky jsem se tak hodinu rozhlížel po všech možných akváriích. Na Minoritske 12 v Brne, kam jsem nejraději chodíval, prodávali dva páni, jeden velkej silnější a ten druhej drobnej s brejlema. Myslim, že to byli pánové Zukal a Sadílek, významní českoslovenští akvaristi. A já jsem žmoulal v propocené ruce nějaký ty koruny a nemohl se rozhodnout, kterou rybu si koupím.

K Sadílkům jsem se tehdy dostal s mým tatou a pánem - jeho kolegou z nemocnice a dárcem mého akvária s panem primářem. Pan Sadílek a pan primař byli kamarádi, tatu tehdy pozvali na promitání diáků a já jsem se tatovi vnutil. Sadílkovi bydleli v domku ve vilové čtvrti. Po malém posezení v obýváku nás pan Sadílek zavedl do své akvarijní místnosti. Byla plná prosklených stojanů jež tvořily asi tři řady akvarií od podlahy až ke stropu. Ty akvaria byly, pokud si dobře pamatuji většinou čtvercový, tak 1m x 1m a vysoký asi tak 40cm. Všechny byly osvětleny a plny nádhernejch vodních rostlin. Ryby skoro žádný, jen asi ve dvou akvariích se prohánela hejna guppek. On pan Sadílek byl světová kapacita na akvarijní rostliny, ryby ho asi tolik nezajímaly. Já už jsem se po dobu návštěvy z této místnosti nehnul. Byl to krásnej sen, pokoj plný akvarií! Pan Sadilek promítl těm dvěma doktorům nějaký diáky a vyprávěl, o cestách do tropů, kam se tehdy tak snadno necestovalo, já jsem byl v tom malým ráji. Než jsme šli domů, dostali jsme do konviček na mlíko, nějaké rostliny a já ještě nějaký guppky. Netušil jsem, že jsme navštívili tehdejší československou jedničku na akvarijní rostliny. Pro mě to byl milej starší pán, co se teda má, protože má doma pokoj plnej akvárií a je hodnej, protože mi dal ryby a rostliny a dovolil dívat se tak 3 hodiny na ty jeho akvária. To bylo někdy v první polovině šedesátejch let.  

 

S živorodkami jako platami, mečovkami, black mollama a guppkama jsem už určitý zkušennosti měl, dokonce se mi množily a já občas nějakej ten dorost odchoval. V té době jsem už vlastnil dve akvaristické knihy. Tu první mi tata koupil v Antikvariátu hned na začátku mé akvarijní činnosti. Bylo to tak asi ve 2. třídě, jenže ta kniha byla německy “Das Süswasseraquarium" od Hanse Freye, ale byly tam stovky barevnejch malovanejch obrázků ryb s latinskými jmény, takže to byl můj 1. lexikon. Jinak jsem textu nerozuměl. Tu druhou jsem dostal trošku později a ta se jmenovala “Akvaristika v koutku živé přírody”, nevím kdo ji napsal, ale byla určena po tehdejší akvaristické kroužky, což mi ale vůbec nevadilo, protože byla plná cenných údajů a rad. Tam jsem se dočetl o Bettách a začal jsem po nich toužit. Věděl jsem však, že potřebují trošku teplejší vodu a já jsem neměl topení, ani teploměr. Když jsem nastřádal potřebných 22 korun, šel jsem na Minoritskou a koupil párek bett a topení 10W. Myslel jsem, že to bude tak akorát, aby ty betty měly správnou teplotu, ale bylo to málo. Betty byly pořád nalíplý na topeni a kolik stupnů v akvárku bylo jsem stejně nevěděl, na teploměr už nezbylo. Přesto postavil samec po čase okolo topení pěnové hnízdo a rybky se mi vytřely. Nic z toho nebylo, ale najednou jsem se začal cítit skutečným akvaristou. To pro mě byla tak nějak laťka. Spolužáci Josef a Peťa taky měli akvária a tak jsme si o tom často pokecali. Peťovi koupili rodiče do akvária vzduchovací motorek a rozprašovací kamínek, to byla nádhera! Z kamínku stoupal k hladině hrozen malých bublinek, akvárium bylo osvětleno a vypadalo to výborně. Strašně jsem zatoužil po tom, mít taky vzduchovací motorek, ale tento sen se mi tehdy nesplnil. V časopise ABC sice vyšel návod, jak si pomocí elektrického zvonku a dvou špulek od nití takový motorek zhotovit, uvažoval jsem o stavbě, ale projekt nebyl nikdy realisován.

A pak jsem si pořídil ještě jedno menší, celoskleněný akvárium a 5l láhev od okurek na mladý mečovky (ty mečovky mě drží dodnes), na Minoritské jsme kupovali vždy za dvě koruny živý nítěnky do papírovýho kornoutu a pak na ně v misce na záchodě kapala studená voda a ony tak vydržely dlouho. Každej večer jsem pinzetou chumáček nítěnek vytáhl a vypustil do plovoucího krmítka, odkud červíci vylézali a ryby je vytahovaly a hltaly. Bylo to vlasteně vyborný krmeni, živý a kvalitní, jinak se tehdy ještě krmilo sušenejma Perloočkama nebo Dafniema, ale to nebylo zdaleka ono. Taky jsme občas chodili s Peťou na Kraví Horu na malé, okrasné jezírko, kde jsme z damské punčochy vyrobeným sítkem tyto vodní blechy lovili živé a to rybám taky dost chutnalo.

A tak nějak v osmé třidě se u mě začala ozývat puberta, a zájem o dívčiny, muziku a bavení se v partě zatlačil akvaristiku do pozadí. Akvária byla postupně odložena do sklepa, přesto jsem se tak 1x měsíčně zastavil na Minoritské a díval se na ryby.

 

V roce 1986 jsme s Janou nakupovali vánoční dárky. To už bylo ve Švýcarsku (kde jsem žil od r. 1982 do r. 2012) a zrovna jsme tehdy byli v nákupním středisku ve Spreitenbachu. Bývala tam tehdy firma Zoo Kaufmann a já tam uviděl už silikonem lepený akvária. “To by mohl být bezva dárek pro našeho sedmiletýho Honzu” napadlo mě. Já jsem taky začínal s akvaristikou, když mi bylo sedm, třeba ho to chytne. Koupil jsem menší akvárko, asi 20l. Když přišel Ježíšek měl Honza ze všech dárků velkou radost a dokonce mi tvrdil, že si akvárium přál. Pak jsme po svátcích jeli pro rostlinky, písek a pár guppek. A já jsem u toho po večerech sedával a koukal na ty nádherny barevný guppky. A pak přišel rok 1987 a my jsme si domluvili dovolenou s kamarádama ve Španělsku. Ale dostali jsme postupně všichni anginu a tak se nikam nejelo a když jsme se uzdravili, šli jsme s Janou koupit akvárium. To už bylo naše. 35l s osvětlením a filtrem! A pak během týdne ještě jedno stejný a další 50l, do ložnice přemístili to Honzíkovo, takže jsme tam po prázdninách měli 4 akvária. Rybky black molly,  ancistrusy, platy, čichavce zakrslý, čichavce medový, rájovce (vždycky jsem měl slabost pro labyrintky). A když jsem přišel z práce, tak jsem si pustil muziku a koukal do těch akvarií, no to bylo “skoro” jak u Sadílků. A pak jsem se začal vzdělávat, objednal jsem švýcarský časopis Aquaria, nakoupil knihy, začal stavět filtry, hrát si s vodou, tedy s vodními parametry a tak. A najednou mi ty akvárka přestala stačit a tak jsem objednal v Německu (to bylo levnější) akvárium 325l a Juwel / Rüegg filtr a rtutový výbojky a CO2 systém od dnes už neexistující firmy Aquarama Volketswil a pak jsem to zařídil. To byla nádhera! Rozjelo se to jak blázen a s tím Co2 rostly i ty choulostivější rostliny jak divý jak ty vybojky do toho praly světlo, naměřil jsem tehdy za jeden den přírůstek 7,5cm délky listu u Valisnerie spiralis.

 

A pak jsme na podzim 1995 přijeli z podzimní dovolené a všechny ryby byly mrtvý. Dávkovací ventil CO2 se pravdepodobně porouchal a do vody hrklo naráz množství kysličníku uhličitýho na tři měsíce. Když to tak vymřelo, řekl jsem si, ze zkusím něco jinýho. Akvárium jsem přebudoval, - málo rostlin, spousta kamenů, jemný písek a pak už jsem jel k jednomu chovateli do Zugu pro cichlidy z jezera Malawi. Byly to nádherný, barevný ryby, tlamovci a začly se brzy množit. A tak jsem objednával a dovážel z Česka další a další akvária, množil, vstoupil do spolku ve Winterthuru a prodával ty výpěstky na rybích burzách. Pak jsem začal dodávat i do dvou obchodů, no šlo to velmi dobře. Jen doma to začínalo být jaksi na obtíž, např. v ložnici jsme měli dvě akvária a asi 550l vody. Každej kluk dostal přidělený akvárium, Honza měl 200l a Jiřin s Martinem po 50l. A každou neděli jsem tahal bytem šlauchy a měnil vodu a Jana z toho už dávno moc velikou radost neměla.

 

Když jsme se na podzim 97 stěhovali do větsího bytu, najal jsem si sklep, první rybárnu, kam jsem to vše přestěhoval a najednou bylo zase místa dost a tak jsem zase postavil stojan a pořídil další akvária. Nevýhoda toho sklepa byla, že ač byl vedle kotelny, nebyl vytápěnej a v zimě tam bylo tak 17°C. Proto jsem akvária olepil polystyrénem a zařídil topítka. Tam jsem se kromě chovu Malawi začal vracet k živorodkám, teda mečovky a molly a kromě toho jsem začal trochu množit ancistrusy.

Asi za tři roky, jsme přišli na to, že veliký byt, kde jsme teď bydleli, je sice krásnej (jen obývak měl přes 70m2 a to tesně nad jezerem), ale Johannka tam neměla žádný kamarádky a tak jsme se v r. 2000 stěhovali zase. Tady jsme už od začátku hleděli na to, aby v domě byla ještě nějaká místnost k pronajmutí, kam by prišla ta akvária. A tak jsme to přestěhovali a zase trošku rozšířili, ale ne zas tak moc, aby se to nedalo v klidu zvládnout. Ty poslední roky jsem pěstoval čím dál tím mín Malawi a více jiných ryb (ramirézky, skaláry, rájovce, mečovky, kakadu, ancistrusy atd.), až jsem letos po Vánocích zbytek Malawi prodal. V našem sklepě je ted asi 25 akvarií a skoro 3’000l vody a tak si na nadbytek volnýho času stežovat nemůžu. A když tam měním vodu, zní celým sklepem muzika a Jana říká, že chodím rybám leštit ploutve. Je to dobrý, něco se dělat musí, nebo tady zblbnem a počítače nás úplně převálcujou.          Laffa 2004

Potud tedy poje zápisky z roku 2004, ale jak to bylo dál? Následovaly 4 dost aktivní roky, pěstoval jsem skaláry, mečovky, jihoamerické a západoafrické cichlidky a začal jsem i s duhovkama a halančíkama. Ale vše v menším rozměru, švýcarský trh neni velký, skalárky a mečovky, ty se sice docela prodávaly, ale já jsem mířil směrem k duhovkám a halančíkům. Posléze jsem uplně přestal s rybkami vhodnými pro burzy a pěstoval jen to, co jsem zrovna pěstovat chtěl. Tehdy jsem se taky stal členem IRG sektion Schweiz.

V roce 2008 stihy moji akvaristiku dvě rány. Dostali jsme výpověď, Děti už odrostly a až na nejmladší Johannku odešly z domu a my bydleli v domě, který byl určen pro rodiny s dětmi. Tak jsme se odstěhovali o pár km dál a ja si rybárnu mohl ponechat, než najdu něco nového. To se mi po čase povedlo, jenže nova rybárna byla o dost menší a tak jsem počet akvárek musel omezit. Teď už v sortimentu převladaly duhovky. Video z tohoto sklepa natočil syn Martin a je k dispozici.

https://www.youtube.com/watch?v=dbEBtmT1FC0